Proč se mít rád/a aneb oběť šikany.

Autor: Dominika Veverková | 26.8.2016 o 0:05 | Karma článku: 5.60 | Prečítané  542-krát

Pamatuji si to, jako kdyby to bylo včera. Ten hustý mrak plný opovržení, který se nade mnou vznášel, aniž bych po něm toužila.

Navštěvovala jsem 7. ročník základní školy. Mezi spolužáky jsem měla dvě nej kamarádky. Každá jsme byla jiná. Jedna vysoká, dlouhovlasá a štíhlá, druhá blondýna též s postavou modelky no a já :)

Nebyla jsem macatá, nebyla jsem ani ošklivá, jen jsem neměla míry pro nošení trička velikosti S. Pocházím zcela normální rodiny. Do školy jsem chodila vždy čistě oblečená, učesaná a připravená. Známky jsem měla dobré, vždy s vyznamenáním, nikomu jsem neubližovala, jsem spíš typ vrby, která když může, pomůže. Nedávala jsem připínáčky na židle a ani žádné papírky na záda s popisem ,,kopni mě,, tak nechápu proč se objevil ten zatracený útržek papíru v ruce učitele dějepisu. Po tomhle okamžiku se ze mě stala oběť šikany. Nebylo to ubližováni fyzické, ale ten nátlak na mojí osobu byl nesnesitelný a vyčerpávající. V tajném dopisu, který si po třídě nechali kolovat 4 dívky, stálo, jak mě nesnáší. Rozebíraly mě jako kus hadru, jako kdybych byla něco méně než oni. Nechápala jsem, otázka proč byla moje nejčastější. Nestačilo, že na mně ukazovali dívky z mé třídy, přidali se i lidi, které jsem znala od vidění. Nadávky, urážky a posměšky byli neoddělitelnou součásti každého dne po zbylé 2 roky, kdy jsem navštěvovala ZŠ.

Každá holka musí ochutnat ten kotlík guláše nazvaného dospívaní. Nezbytnou součásti tohoto bezva pokrmu je základ a to líbit se klukům. Moje čokoládové vlasy a oči si myslím byli dobrým základem :) Ale co k tomu? No jasně, vybrat si něco na sebe. Jelikož v tom čase moje sestry již navštěvovali střední školu, jejich včasný odchod z domu a pozdní návrat mi dal možnost nakouknout do jejich skříně a obléct se v tom čase podle módních trendů. Takže i outfity jsem měla slušné…tak mi prosím řekněte, proč jsem se čtyřem holkám stala tak snadným terčem pro posměšky a urážky?

No nic, základní školu jsem přežila. ,,Na střední to bude jiné, ´´říkala jsem si. Ale tahle krásna představa se rázem ztratila při pohledu na moje nové spolužáky. Mezi nimi samozřejmě nemohla chybět jedna z těch super dívek, které mi tak perfektně obohacovali život při každé příležitosti, při každé povinné procházce chodbou školy počas přestávky, při každém třídním výletu. ,,Je to jen škola, to taky zvládnu.´´ Zvládla!  Zpočátku to bylo těžké, protože vnímat té pohledy nebylo nic příjemné. Oni mě předce nemohli znát, byli to holky z jiných měst a obcí, tak proč, proč zase já? Osud nebo jak chcete, náhoda zapříčinila, že MADAM z mého města otevřela pusu na koleji a bylo to. Trvalo to jen chvilku, protože byla na své machinace sama a moc její věrné kolegyně nedosahovala za dveře mojí třídy.

Aspoň o víkendech jsem chtěla přestat myslet na to, co se stane, až jejich nenávist přestane být ovladatelná. Naše trio nemohlo chybět na pátečních a sobotních diskotékách v našem městě. Věk a povolení z domova jsme k tomu měli. :)Vždy vyfintěné podle slavných zpěvaček z MTV a ani naše tanečné kreace nebyl amatérské :). Popíjením oblíbeného drinku Karpatská horká s čepovanou kofolou se moje sebevědomí zvyšovalo. Nepila jsem hodně, jen spíš na chuť a kuráž. Nechtěla jsem vypadat jako ty holky u vedlejšího stolu s hlavou na stole, rozmazanou rtěnkou a černou tečkou v koutku oka od levné řasenky. Jenže s mým úžasem a navzdory tomu, té holky neměli o chlapy nouzi. Ten dlouhý zástup chlapů, který se předháněl, jen aby slečny pozvali na drink, byl ohromující…

Z města ze kterého pocházím se všichni mladí znali. A tak zase slavná čtyrka zařídila, abych neměla úspěch ani u kluků. Divné pohledy, šuškáni na toaletách a podrážení nohou v prostorách baru bylo pro ně něco jako skvělá zábava, něco jako heslo jejich klanu. Určitě měli někde ve sklepě tajné černé místo plné všelijakých čarodějnických knih, kořenek a voodoo panenek s mojí podobiznou. Svůj čas věnovali tomu, aby příští víkend, opět na městské veselce zabodovali a připnuli si výherní medaili na svoji nástěnku.

A to mi nedalo spát. Začali moje experimenty s vizáží. Barvení vlasů od mahagonu, přes odstín havrana až po růžovovlásku, různé délky a střihy, jen aby mě někdo vyzval k tanci. Triky s jídlem, různé diety, návštěvy toaletní mísy až po hladovění. Nejhorší  bylo neustále trháni obočí do tenoučké linky v domnění, že budu krásnější. Tuhle chybu lituji nejvíc, protože mi nikdo neřekl, že obočí už hustě nikdy nenaroste :)

Neměla jsem se ráda, nesnášela jsem svoje tělo. Nechtěla jsem takhle žít. Život v neustálém strachu co mi zase provedou, co komu řeknou a ukážou, jen aby se oni bavili a já trpěla, byl nesnesitelný. Někdo koho jsem nejvíc potřebovala, nebyl při mně, jen se na to vše tiše koukal seshora.

Po obdržení maturitního vysvědčení jsem hodila pár kusů oblečení a kartáček na zuby do cestovní tašky a vydala se na svůj nový začátek. Někam, kde mě nikdo nezná, někam kde můžu být sama sebou, někam kde můžu jít vysypat odpadky bez make-upu  a bez toho, aby na mně ukazovali prstem a říkali: ,,hele to je ona.´´

Začala jsem žít svůj ,,český sen,, :) ( v TV často slýcháme americký, ale já nedošla až tak daleko :) ) Prošla jsem si vším… radostí ale i zklamáním z první lásky. No měla jsem tu ji ,,mojí sestřičku,, která mi podala kapesník a nastavila rameno pro mojí ubrečenou tvář.

Uplynulo 9 let a já jsem se naučila milovat se takovou jaká jsem. Mám bezvadného přítele, kterému nevadí, když se ráno probudím rozcuchaná, když po bytě běhám v teplácích ani to že nejsem jak ta vyretušovaná sexbomba z časáku. Mám tu nejlepší sestru na světě, označení sestra si ani nezaslouží, je moje všechno. Stala jsem se kmotrou dvou nádherných chlapečků, které miluji víc než je možné. A úsměv od ucha k uchu mi vždy vyčaruje ten moment, když mi 3letý Chrisik řekne: ,,Krstná, ty jsi moje lasočka nebo krstná tobě to dnes sluší.´´ :) Ti malý nevnímají moje problémy, nevidí to špinavé tričko od bláta, ve kterém jsme se před malou chvíli plácaly a už vůbec jim nevadí moje široké boky, kvůli kterým jsem proplakala tolik noci. ONI cítí, že tu jsem pro ně kdykoliv si řeknou a že jich miluji.

(U nás pod Tatrami je krstný rodič-kmotr brán jako rodič náhradní. Když mamka nedá na zmrzku, běžíme za krstnou, která vhodí do dlaně i drobné na sušenku).

Tohle všechno bych neprožívala, kdybych padla do drápu slavné čtyrky a svým chováním by mě chtě nechtě dohnali k strašnému činu. Teď vím, že při mně celou dobu stál anděl, kterému říkám MAMINKA.

Mám se ráda jaká jsem, i když je někdy těžké bojovat se svojí paličatostí a tvrdou hlavou :) Ve finále jsem ale šťastná a užívám si každého dne. Podtrženo sečteno lituji všeho co jsem udělala jen proto, abych zapadla do toho šíleného umělého davu, kterého jsem chtěla a musela byt součásti.

Mějte se rádi, milujte své tělo, svoje vlastnosti, svoje JÁ… Čas plyne kupředu a je škoda ho promarnit banalitami. A kvůli někomu, kdo za to vůůůůůbec nestojí!

To jsem já, to je můj život :)

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

Nový premiér? Ako sa Danko Slotovi aj Ficovi vymkol z rúk

V popularite predbehol aj trojnásobného premiéra Roberta Fica a SNS, ktorej šéfuje, ako jediná z koaličných strán preferenčne rastie.

ŠPORT

Tatar posunul Tím Európy do finále Svetového pohára

O góly európskeho výberu sa postarali výlučne Slováci.

KOMENTÁRE

Dankov vzostup nemá iba jednu príčinu. Je ich viac

Predsedovia Smeru a Mosta prekročili zenity svojich možností.


Už ste čítali?